17. „Hle, posílám na vás jedovaté hady, zmije, na které zaříkání neplatí, a uštknou vás, praví Hospodin.“
18. Můj žal se nedá utišit, mé srdce puká bolestí!
19. Slyš – můj lid o pomoc křičí z daleké ciziny: Copak na Sionu není Hospodin? Copak tam jeho král není? „Proč mě uráželi svými modlami, těmi cizími marnostmi?“
20. Minuly žně, léto je pryč, a my jsme zachráněni nebyli.
21. Zranění mého lidu zraňuje i mě, truchlím, jsem hrůzou přemožen.
22. Copak už není balzám v Gileádu? Což tam lékaře nemají? Tak proč se rána mého lidu nemůže zacelit?
23. Kéž by má hlava byla studnicí a mé oči slzí prameny, abych oplakával dnem i nocí ty, kdo v mém lidu zhynuli!