23. O Damašku: „Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit.
24. Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech.
25. Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti!
26. Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů.
27. Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“
28. Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): „Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu!