16. Tak praví Hospodin: „Neplač už, zadrž slzy, neboť tvá námaha dojde odměny, praví Hospodin: oni se ti z nepřátelské země vrátí!
17. Je tu naděje pro tvé potomky, praví Hospodin: tvé děti se vrátí do vlasti!
18. Jasně jsem slyšel Efraimův nářek: ‚Byl jsem nepovolný jako mladý býk, krotil jsi mě a už jsem zkrocený. Obrať mě, ať se vrátím zpět, vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!
19. Po svém odvrácení činím pokání, po svém poučení se biji do hrudi. Stydím se a jsem zahanben, že nesu potupu svých mladých let.‘
20. Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.
21. Postav si milníky, vyznač ukazatele, přemýšlej o cestě, kterou jdeš. Vrať se, izraelská panno, vrať se zpátky do svých měst!
22. Jak dlouho se ještě budeš toulat, dcero nevěrná? Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže.“
23. Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Až je přivedu zpět ze zajetí, bude se v judské zemi a v jejích městech znovu říkat: ‚Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti!‘
24. Znovu tam bude žít všechen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stády.
25. Ano, občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím.“
26. Nato jsem se probudil a prohlédl. Můj spánek byl sladký.
27. „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy dům Izraele i dům Judy oseji lidmi i zvířaty.
28. Jako jsem nad nimi bděl, abych vyvracel a podvracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych budoval a sázel, praví Hospodin.