2. „Jen se rozhlédni kolem dokola: Na kterém holém vršku ses neválela? Čekalas na milence někde u cesty, jako beduín vysedává na poušti. Svým smilstvem a svou zkažeností jsi poskvrnila zemi!
3. Když potom přestal padat liják a nepřišel ani jarní déšť, byla jsi zatvrzelá jako coura, odmítala ses zastydět.
4. A teď mi ještě říkáš: ‚Otče, od mládí jsi mě provázel!
5. Snad se nebudeš hněvat věčně? Zůstaneš navždy rozzloben?‘ Takto mluvíš, a přitom hle – pácháš zlo, jak jen dovedeš!“
6. Za dnů krále Jošiáše mi Hospodin řekl: „Vidíš, co provádí ta poběhlice Izrael? Tahá se na kdejaký vyšší kopec a pod kdejaký košatý strom, aby tam smilnila.
7. Říkal jsem si, že po všem, co provedla, se vrátí ke mně, ale nevrátila se. Viděla to její sestra, zrádkyně Juda.
8. Viděla, že jsem tu poběhlici Izrael kvůli všemu jejímu cizoložství propustil a dal jí rozlukový list. Její sestra, ta zrádkyně Juda, se toho ale nelekla a odešla smilnit i ona.
9. Svým lehkovážným smilstvem poskvrnila zem, když cizoložila s kamením a dřevem.
10. Ani po tom všem se ale ta její sestra, ta zrádkyně Juda, ke mně nevrátila celým srdcem – pouze falešně, praví Hospodin.“
11. Hospodin mi řekl: „I ta poběhlice Izrael vypadá nevinně vedle Judy, té zrádkyně.