55. Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.
56. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57. Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.
58. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
59. Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.
60. Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“
61. Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?
62. A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
63. Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.
64. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)
65. Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
66. Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.
67. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.
68. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života
69. a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
70. „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“
71. A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.