28. Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29. „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“
30. Vyšli tedy z města a šli k němu.
31. Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
32. On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
33. Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
34. „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.
35. Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni!
36. Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.
37. V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘.
38. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“
39. Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili.
40. Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny
41. a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více.