36. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37. Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili.
38. Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?“
39. Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40. „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“
41. To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm.
42. Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.
43. Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.
44. Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.
45. Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal.
46. Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47. Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
48. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil.
49. Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.
50. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“