3. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4. Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl:
5. „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“
6. To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7. Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.
8. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“
9. Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10. Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara.
11. Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
12. Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13. Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ „Ať žije král Izraele!“
14. Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15. „Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku.“
16. Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.
17. Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
18. Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19. Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
20. Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.