26. Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.
27. Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.
28. Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
29. Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“
30. Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.
31. Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
32. A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
33. (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34. Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“
35. Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.
36. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37. Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili.
38. Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?“
39. Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40. „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“
41. To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm.