1. Probuď se, probuď, Sione, svou silou obleč se! Obleč se rouchem krásy své, svaté město Jeruzaléme, neboť už do tebe nikdy nevstoupí neobřezaný a nečistý.
2. Otřes se z prachu, Jeruzaléme, zvedni se, na trůn posaď se! Strhni okovy ze svého hrdla, zajatá Dcero sionská!
3. Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni.
4. Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie.
5. Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny.
6. Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“
7. Jak krásné jsou na horách nohy posla dobrých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje, kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh kraluje!“
8. Slyš! Tví strážní volají, společně křičí radostí, protože vidí na vlastní oči, jak se k Sionu vrací Hospodin.
9. Dejte se spolu do zpěvu radosti, jeruzalémské sutiny, vždyť Hospodin potěšil svůj lid – on Jeruzalém vykoupil!