2. Kdo na východě vzbudil vítěze a povolal ho ke službě? Kdo podmanil mu národy a dal mu vládnout nad králi? V prach je svým mečem obrací, svým lukem je jak stébla rozhání.
3. Žene je, sám ale kráčí v bezpečí stezkou, na kterou dříve nevkročil.
4. Kdo to způsobil a učinil? Kdo od počátku volá lidská pokolení? Já Hospodin, ten první, já budu tentýž i na konci!
5. Ostrovy to vidí a bojí se, končiny země třesou se. Shromáždili se společně,
6. podporují se navzájem, jeden druhému říká: „Seber se!“
7. Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy, kovotepec říká kováři: „Je to dobře spojené!“ a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.
8. Ty však, Izraeli, jsi můj služebník, tebe, Jákobe, jsem si vyvolil – jsi símě Abrahama, mého přítele!
9. Od končin země jsem tě vychvátil, povolal jsem tě z krajů nejzazších se slovy: „Jsi můj služebník, neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“
10. Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.
11. Hle, jak ostudně budou zahanbeni všichni, kdo proti tobě zuřili! Budou jako nic a zahynou ti, kteří s tebou vedli boj.
12. I kdybys je hledal, nenajdeš ty, kdo útočili na tebe. Budou jako nic a ještě míň ti, kteří s tebou válčili.
13. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: „Neměj strach, já sám ti pomáhám!“
14. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova! Já sám ti pomáhám, praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.
15. Hle, učiním tě cepem k mlácení, novým a s hroty ostrými. Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš, s pahorky naložíš jako s plevami.