23. Kohos to urážel, komu ses rouhal, proti komu jsi zvedl hlas? Koho sis pyšně měřil očima? Svatého Izraelova!
24. Urážels Pána ústy svých sluhů, prý: ‚Já mám přece tolik vozů! Všemi svahy Libanonu vystoupal jsem k hřebenům, vykácel tam cedry, bory, dosáh jsem až na vrcholy, do lesů a do hvozdů.
25. Vykopal jsem, vypil vodu, nohama jsem rozdupal všechny řeky Egypta!‘
26. Neslyšel jsi ve svých dálkách? To já jsem to ustanovil, rozhodl jsem odedávna! Nyní jsem to tedy splnil: města dobře opevněná proměníš v hromady suti!
27. Kdo v nich bydlí, vysíleni, vyděšeni, zahanbeni, jak bylina polní byli, jako tráva zelená, jako plevel na střechách – uschne dřív, než uzrává!
28. Ať sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě znám.
29. Tvé běsnění a tvá pýcha ke mně dolehla. Udidlo dám na tvá ústa, do nosu zabodnu ti hák, odvedu tě, kudys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět!
30. A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody.
31. Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce.
32. Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!
33. Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevstoupí do tohoto města, nevystřelí sem ani šíp, násep proti němu nenavrší a nikdo nenastaví štít.
34. Odejde, kudy přivedla ho cesta, do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
35. To město budu hájit, já sám je zachráním, pro sebe učiním to a pro Davida, jenž byl můj služebník!“
36. Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali, a hle – všude samé mrtvoly!