6. Bude ti jistotou po všechny tvé dny, pokladem spásy, moudrosti a vědění – úcta k Hospodinu je jeho bohatstvím!
7. Hle – Arielci kvílí v ulicích, hořce pláčou, kdo jednali o mír.
8. Cesty jsou opuštěné, zmizeli poutníci, smlouva porušena, svědci v opovržení, člověka si nikdo neváží.
9. Zem chřadne, uvadá, Libanon v hanbě usychá; z Šáronu zbyla pustá pláň, Bášan i Karmel opadal.
10. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu a vyvýším!
11. Těhotní senem, slámu rodíte; ohněm vás pohltí vlastní hněv.
12. Národy budou spáleny na prášek, vykácené trní oheň sežehne.
13. Slyšte, dalecí, co jsem vykonal, poznejte, blízcí, jakou sílu mám!
14. Hříšníci na Sionu děsí se, zděšení jímá bezbožné: „Kdo z nás obstojí před sžírajícím ohněm? Kdo z nás obstojí před věčným plamenem?“
15. Ten, kdo žije poctivě a mluví upřímně, kdo zavrhuje zisk z vydírání a uhýbá před úplatky, kdo nechce poslouchat vražedné plány a odmítá přihlížet neštěstí.
16. Takový bude žít na výšinách a skálopevný bude jeho hrad, takový bude mít chleba dostatek a voda mu nikdy chybět nebude.
17. Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš, spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli.
18. Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami: „Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní, kde ten, kdo sepisoval poklady?“
19. Nikdy už neuvidíš ten drzý lid, lid podivné řeči, jaká se neslyší, koktavý jazyk, jejž nelze pochopit.