5. Hospodin rozlámal hůl ničemů, žezlo vladařů,
6. jež zuřivě bilo národy neustálými ranami, jež vztekle vládlo nad lidmi nelítostným soužením!
7. Země užívá klid a mír, veselý jásot všude zní.
8. Cypřiše se z tebe radují i libanonské cedry zpívají: „Co jsi padl, nepovstal žádný, kdo by do nás ťal!“
9. V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmile dorazíš. Už kvůli tobě své mrtvé burcuje, všechny někdejší zemské vladaře; už nutí vstát z jejich trůnů všechny krále národů.
10. Ti všichni hlasem jediným tě takto osloví: „Tak už i ty jsi pozbyl sil – jsi na tom stejně jako my!
11. Tvá pýcha klesla do pekla jako tvá pěkná muzika; tvou postelí je hniloba a červi jsou tvá přikrývka!“
12. Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy!
13. Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních;
14. vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“
15. Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší!
16. Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím, budou tě zkoumat pohledy: „To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třásl říšemi?
17. Ten, kdo pustošil celý svět, kdo jeho města podvracel a vězně domů nepouštěl?“
18. Králové národů slavně pohřbeni, každý ve své hrobce leží si.