18. Jejich krásné lesy i zahrady až ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí choroba.
19. Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě mohlo spočítat.
20. V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského.
21. Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu.
22. I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava.
23. Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.
24. Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští.
25. Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“
26. Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě.
27. V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.
28. Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště.
29. Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk.
30. Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se!
31. Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se.
32. V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině.
33. Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší.
34. Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!