4. Jákob se jich zeptal: „Odkud jste, bratři?“ „Z Cháranu,“ odpověděli.
5. „A znáte Lábana, syna Náchorova?“ zeptal se jich. „Známe,“ odpověděli.
6. Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ „Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“
7. Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“
8. „To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“
9. A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka.
10. Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít.