19. Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu.
20. Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj – vždyť je tak malé – a zůstanu naživu.“
21. On odvětil: „Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze.
22. Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš.“ (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.)
23. Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce.
24. A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe.
25. Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze.
26. Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup.
27. Druhého dne časně zrána Abraham odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem.
28. Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece.
29. Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel.
30. Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni.
31. Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo, s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem.
32. Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“