12. Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
13. Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.
14. Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.
15. Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.
16. Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“
17. Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.
18. V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:
19. Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,
20. Chetejce, Perizejce, Refajce,
21. Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.“