10. Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal.
11. K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl.
12. Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
13. Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.
14. Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.
15. Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.
16. Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“