3. „Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.
4. „Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova.
5. Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele –
6. ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě.
7. Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý.
8. Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni.
9. Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej – vždyť je to banda vzbouřenců.“