1. Potom jsme se obrátili a táhli jsme na poušť směrem k Rudému moři, jak mi Hospodin řekl, a dlouhou dobu jsme obcházeli pohoří Seír.
2. Hospodin mi řekl:
3. „Už jste to pohoří obcházeli dost dlouho; obraťte se na sever.
4. Lidu pak přikaž: Procházíte územím svých bratří, synů Ezauových, bydlících na Seíru. Budou se vás bát, ale vy si dávejte dobrý pozor.
5. Nebojujte s nimi, neboť vám z jejich země nedám ani šlépěj. Pohoří Seír jsem totiž dal do vlastnictví Ezauovi.
6. Za jídlo, které sníte, i za vodu, kterou vypijete, jim proto zaplatíte stříbrem.
7. Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo.“
8. A tak jsme obešli své bratry, syny Ezauovy, bydlící na Seíru. Vyhnuli jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Eilatu a Ecjon-geberu, a vydali se cestou přes moábskou poušť.
9. Hospodin mi řekl: „Neútoč na Moábské a nebojuj s nimi. V jejich zemi ti nedám žádné vlastnictví, neboť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“
10. (Původně tam bydleli Emejci, silný a početný lid, vysoký jako Anakovci.
11. Stejně jako Anakovci se i oni počítali za Refajce, ale Moábští je nazývali Emejci.
12. Na Seíru zase původně bydleli Chorejci, ale synové Ezauovi je vyhnali, vyhladili je a usadili se na jejich místě, jako to učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)
13. Přikázal: „Vzhůru, překročte potok Zered!“ a tak jsme překročili potok Zered.
14. Naše putování od Kádeš-barné po překročení potoku Zered trvalo třicet osm let. Celé to pokolení bojovníků mezitím v táboře až do posledního vymřelo, jak jim Hospodin přísahal.
15. Ruka Hospodinova byla vskutku proti nim a až do posledního je vymýtila z tábora.
16. Všichni bojovníci z lidu až do posledního vymřeli.