17. Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!“
18. Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit.
19. Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal.
20. Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě.
21. Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: „Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?“
22. „Ať žiješ, králi, navěky!“ odpověděl mu Daniel.