12. Kdyby někdo nesl v cípu svého pláště posvěcené maso a tím cípem by se dotkl chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, posvětí se to?“ „Ne,“ odpověděli kněží.
13. „A kdyby se čehokoli takového dotkl někdo poskvrněný mrtvolou,“ pokračoval Ageus, „poskvrní se to?“ „Ano, poskvrní,“ odpověděli kněží.
14. Na to Ageus řekl: „Stejné je to v mých očích s tímto lidem a s tímto národem, praví Hospodin. Stejné je to se vším, co dělají a co tu obětují – je to nečisté!
15. Všímejte si ale, jak bude ode dneška dál. Jak bylo předtím, než se v Hospodinově chrámu začal pokládat kámen na kámen?
16. Kdo tehdy přišel k hromadě zrní pro dvacet měr, našel tam jen deset. Kdo přišel k vinné kádi pro padesát měr, našel tam jen dvacet.
17. Všechno, na čem jste pracovali, jsem bil plísní, snětí a kroupami, a přesto jste na mě nedbali, praví Hospodin.
18. Všímejte si, jak bude ode dneška dál, jak bude od čtyřiadvacátého dne devátého měsíce – ode dne, kdy byl znovu založen Hospodinův chrám. Všímejte si:
19. Je už v obilnici zrní? Réva, fíkovník, granátovník ani oliva ještě nerodí? Ode dneška vám požehnám.“
20. Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce dostal Ageus podruhé slovo Hospodinovo:
21. „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí.
22. Převrhnu královské trůny a sílu pohanských říší zničím. Převrhnu vozy i s vozataji, takže padnou koně a jejich jezdci se navzájem pobijí.
23. V ten den, praví Hospodin zástupů, tě vezmu, můj služebníku Zerubábeli, synu Šealtielův, praví Hospodin, a učiním tě svým pečetním prstenem, protože tebe jsem si vyvolil, praví Hospodin zástupů.“