1. Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.
2. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku –
3. až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.
4. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.