10. „Dobrá,“ řekl Saul svému mládenci, „pojďme tedy.“ A tak šli do města, kde byl Boží muž.
11. Když pak stoupali nahoru k městu, potkali se s děvečkami, které vyšly pro vodu. „Je tu vidoucí?“ zeptali se jich.
12. „Ano,“ odpověděly jim, „kousek před tebou. Pospěš si! Přišel dnes do města, protože lidé pořádají na návrší obětní hostinu.
13. Vyhledejte ho, hned jak přijdete do města, než se vydá k hostině na návrší. Lidé nezačnou jíst, dokud nepřijde, protože on má obětní hod požehnat. Teprve pak se pozvaní dají do jídla. Když vyrazíte hned, zastihnete ho právě včas.“
14. Šli tedy do města. Jakmile vešli do města, hle – proti nim jde Samuel a míří vzhůru na návrší.
15. Den před Saulovým příchodem Hospodin Samuelovi prozradil:
16. „Zítra touto dobou k tobě pošlu muže z kraje Benjamín a ty ho pomažeš za vůdce nad mým lidem Izraelem. On vysvobodí můj lid z ruky Filištínů. Shlédl jsem totiž na svůj lid, neboť ke mně dolehl jejich nářek.“
17. Jakmile Samuel spatřil Saula, Hospodin promluvil: „Hle, to je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“
18. Saul uprostřed brány přistoupil k Samuelovi a požádal ho: „Ukaž mi, prosím, kde tu bydlí vidoucí.“
19. „Já jsem vidoucí,“ odpověděl mu Samuel. „Pojď přede mnou na návrší; dnes budete jíst se mnou. Než se s tebou ráno rozloučím, povím ti všechno, co máš na srdci.
20. A o ty oslice, které se ti před třemi dny ztratily, si nedělej starosti. Už se našly. Vždyť ke komu se upíná touha celého Izraele? Přece k tobě a tvému otcovskému rodu!“
21. „Cože?“ opáčil Saul. „Já jsem přece Benjamínek, z nejmenšího kmene v Izraeli! A můj rod je navíc ze všech benjamínských rodů ten poslední. Co mi to tu říkáš?“