22. Mezi muži, kteří šli s Davidem, se ale ozvali všichni zlí a ničemní: „Tihle s námi přece nešli! Nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svou ženu a děti a jdou!“
23. David ale prohlásil: „Bratři, takhle nejednejte s tím, co nám dal Hospodin. On sám nás ochránil a tu hordu, co nás napadla, nám vydal do rukou.
24. Kdo by s tou vaší řečí souhlasil? Podíl toho, kdo zůstal u zásob, bude stejný jako podíl toho, kdo šel do bitvy. Všichni se rozdělíme.“
25. A tak to od toho dne až dodnes v Izraeli platí jako závazné ustanovení.
26. Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z té kořisti judským stařešinům, svým přátelům. Vzkázal jim: „Zde je dar pro vás z kořisti od Hospodinových nepřátel.“
27. A rozeslal to stařešinům do Bet-elu, Rámot-negevu, Jatiru,
28. Aroeru, Sifmotu, Eštemoy,
29. Rachalu, do jerachmeelských a kenijských měst,
30. do Chormy, Bor-ašanu, Atachu,