10. Když potom kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův chrám oblak.
11. Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva.
12. Tehdy Šalomoun prohlásil: „‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin.
13. Já jsem ti ale postavil chrám vznešený, místo, kde bys bydlel už navěky!“
14. Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele:
15. „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl:
16. ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení chrámu, v němž by zůstávalo mé jméno. Vyvolil jsem však Davida, aby vedl Izrael.‘
17. Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele.
18. Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám.
19. Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘
20. A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele.